Díky neustálému zlepšování snímací technologie, inteligentní technologie a výpočetní technologie bude inteligentní mobilní robot schopen hrát lidskou roli ve výrobě a životě. Jaké jsou tedy hlavní aspekty technologie polohování mobilních robotů? Dochází k závěru, že v současné době mobilní roboti mají hlavně těchto pět polohovacích technologií.

Ultrazvuková navigační a polohovací technologie pro mobilní roboty
Princip práce ultrazvukové navigace a určování polohy je také podobný principu laseru a infračerveného záření. Ultrazvuková vlna je obvykle vysílána z vysílací sondy ultrazvukového senzoru a při setkání s překážkami v médiu se ultrazvuková vlna vrací do přijímacího zařízení.
Přijímáním samotného ultrazvukového signálu odrazu a výpočtem vzdálenosti šíření s podle časového rozdílu a rychlosti šíření ultrazvukového přenosu a příjmu ozvěny lze získat vzdálenost od překážky k robotu, tj. Existuje vzorec : S=TV / 2, ve kterém T - časový rozdíl mezi ultrazvukovým přenosem a příjmem; V - rychlost vlny ultrazvukových vln šířících se v médiu.

Mnoho mobilních robotů samozřejmě používá v navigační a polohovací technologii oddělená vysílací a přijímací zařízení. V environmentální mapě je uspořádáno více přijímacích zařízení a do mobilního robota jsou nainstalovány vysílací sondy.
Při navigaci a určování polohy mobilních robotů je obtížné plně získat informace o okolním prostředí kvůli vadám ultrazvukových senzorů, jako je zrcadlový odraz a omezený úhel paprsku. Ultrazvukový senzorový systém složený z více senzorů se proto obvykle používá k vytvoření odpovídajícího modelu prostředí. Informace shromážděné senzorem se přenášejí do řídicího systému mobilního robota prostřednictvím sériové komunikace. Poté řídicí systém přijme určitý algoritmus pro zpracování odpovídajících dat podle shromážděného signálu a zavedeného matematického modelu a lze získat informace o pozičním prostředí robota.

Vzhledem k výhodám nízké ceny, rychlé rychlosti získávání informací a vysokému rozlišení rozsahu je ultrazvukový senzor již dlouhou dobu široce používán v navigaci a určování polohy mobilního robota. Navíc při shromažďování informací o životním prostředí nepotřebuje komplexní obrazovou technologii, takže má vysokou rychlost a dobrý výkon v reálném čase.
Technologie vizuální navigace a určování polohy mobilního robota
V systému vizuální navigace a určování polohy je navigační režim instalace kamery vozidla do robota na základě místního vidění široce používán doma i v zahraničí. V tomto navigačním režimu je řídicí zařízení a snímací zařízení načteno na tělo robota a rozhodnutí na vysoké úrovni, jako je rozpoznávání obrazu a plánování cesty, jsou dokončena palubním řídicím počítačem.

Systém vizuální navigace a určování polohy zahrnuje především: kameru (nebo obrazový snímač CCD), zařízení pro digitalizaci videosignálu, procesor rychlého signálu na bázi DSP, počítač a jeho periferie atd. V současné době mnoho robotických systémů využívá obrazové snímače CCD. Základním prvkem je řada křemíkových zobrazovacích prvků. Fotosenzitivní prvky a zařízení pro přenos náboje jsou konfigurovány na podkladu. Díky sekvenčnímu přenosu poplatků jsou videosignály z více pixelů odebírány časově a sekvenčně. Například rozlišení obrazu shromážděného oblastním CCD snímačem může být od 32 × 32 do 1024 × 1024 pixelů atd.

Principem práce systému vizuální navigace a určování polohy je jednoduše opticky zpracovat prostředí kolem robota. Nejprve se kamera použije ke shromažďování obrazových informací, komprimaci nashromážděných informací a jejich zpětnému přenosu do učecího subsystému složeného z neuronových sítí a statistických metod, poté učební subsystém spojí shromážděné obrazové informace se skutečnou polohou robota. k dokončení funkce autonomní navigace a určování polohy robota.
Globální Polohovací Systém
V dnešní době je v aplikaci inteligentní robotické navigační a polohovací technologie obecně přijímána metoda diferenciálního dynamického polohování pseudo rozsahu. Referenční přijímač a dynamický přijímač se používají ke společnému pozorování čtyř satelitů GPS a podle určitého algoritmu lze získat trojrozměrné souřadnice polohy robota v určitém čase a okamžiku. Diferenciální dynamické určování polohy eliminuje chybu satelitních hodin. Pro uživatele vzdálené 1000 km od referenční stanice může eliminovat chybu satelitních hodin a troposférickou chybu, takže může výrazně zlepšit přesnost dynamického určování polohy.

V mobilní navigaci je však přesnost určování polohy mobilního přijímače GPS ovlivněna podmínkami satelitního signálu a prostředím silnice, stejně jako chybou hodin, chybou šíření, hlukem přijímače a mnoha dalšími faktory. Přesnost určování polohy a spolehlivost samotné GPS navigace jsou proto nízké. Magnetický kompas a disk s optickým kódem a data GPS pro navigaci. Navíc navigační systém GPS není vhodný pro vnitřní ani podvodní navigační a robotické systémy s vysokou přesností polohy.
Technologie navigace a určování polohy s optickým odrazem pro mobilního robota
Typická metoda navigace a určování polohy pomocí optického odrazu používá k měření vzdálenosti hlavně laserový nebo infračervený senzor. Laser i infračervený paprsek používají pro navigaci a určování polohy technologii odrazu světla.
Laserový globální polohovací systém se obecně skládá z laserového rotačního mechanismu, zrcadla, fotoelektrického přijímacího zařízení a zařízení pro sběr a přenos dat.

Během provozu je laser vyzařován ven prostřednictvím mechanismu rotujícího zrcadla. Když je naskenována kooperativní dopravní značka složená ze zpětného reflektoru, odražené světlo je zpracováno fotoelektrickým přijímačem jako detekční signál, spusťte program sběru dat, přečtěte data kódového disku rotačního mechanismu (naměřená hodnota úhlu cíle) a poté jej odeslat do horního počítače ke zpracování dat prostřednictvím komunikace. účel další navigace a určování polohy.
Laserový rozsah má výhody úzkého paprsku, dobré rovnoběžnosti, malého rozptylu a vysokého rozlišení směru směrování, ale je také značně narušen faktory prostředí. Proto je také velkým problémem, jak odšumovat shromážděný signál při použití laserového dálkoměru. Kromě toho existují slepé oblasti v rozsahu laseru, takže je obtížné realizovat navigaci a určování polohy pouze laserem. V průmyslových aplikacích se obecně používá při detekci průmyslového pole v určitém rozsahu, jako je detekce trhlin v potrubí.

Technologie infračerveného snímání se často používá ve vícekloubovém robotickém systému vyhýbání se překážkám k vytvoření velké plochy robota&"citlivé kůže &", která pokrývá povrch ramene robota a dokáže detekovat různé objekty, s nimiž se setkáváme při provozu rameno robota.
Typický infračervený senzor obsahuje polovodičovou světelnou diodu, která může vyzařovat infračervené světlo, a polovodičovou fotodiodu použitou jako přijímač. Modulovaný signál je přenášen infračervenou trubicí vyzařující světlo a infračervená fotosenzitivní trubice přijímá infračervený modulovaný signál odražený cílem. Eliminaci rušení okolního infračerveného světla zaručuje modulace signálu a speciální infračervený filtr. Nechejte výstupní signál VO reprezentovat napěťový výstup intenzity odraženého světla, pak VO je funkcí vzdálenosti mezi sondou a obrobkem: VO=f (x, P), kde p - koeficient odrazu obrobku. P souvisí s barvou povrchu a drsností cíle. X - vzdálenost mezi sondou a obrobkem.

Když je obrobek podobným cílem se stejnou hodnotou p, X a VO odpovídají jeden po druhém. X lze získat interpolací experimentálních dat měření blízkosti různých cílů. Tímto způsobem lze polohu robota od cílového objektu měřit infračerveným senzorem a poté lze mobilního robota navigovat a polohovat jinými způsoby zpracování informací.
Přestože polohování infračerveného senzoru má také výhody vysoké citlivosti, jednoduché struktury a nízkých nákladů, kvůli vysokému rozlišení úhlu a rozlišení na malou vzdálenost jsou často používány jako senzory přiblížení v mobilních robotech k detekci blížících se nebo náhlých pohybových překážek, což je praktické aby robotové lidé v případě nouze zastavili překážky.
Slam Technology
Většina špičkových servisních robotických podniků přijímá technologii slam. Co je to slamová technologie? Stručně řečeno, technologie slam se týká celého procesu polohování, mapování a plánování robotů v neznámém prostředí.
Slam (simultánní lokalizace a mapování), protože byl navržen v roce 1988, se používá hlavně ke studiu inteligence pohybu robota. V případě zcela neznámého vnitřního prostředí vybaveného základními senzory, jako je lidar, může technologie slam robotovi pomoci vytvořit mapu vnitřního prostředí a pomoci robotu kráčet samostatně.
Problém SLAM lze popsat jako: robot se začne pohybovat z neznámé polohy v neznámém prostředí, lokalizuje se podle odhadu polohy a dat senzorů a současně vytvoří přírůstkovou mapu.

Mezi implementační přístupy technologie slam patří především vSLAM, WiFi slam a lidar slam.
1. VSLAM (vizuální SLAM)
Týká se navigace a průzkumu pomocí hloubkových kamer, jako jsou kamery a Kinect ve vnitřním prostředí. Jeho principem práce je jednoduše provádět optické zpracování v okolním prostředí robota. Za prvé, kamera se používá ke shromažďování obrazových informací, komprimaci nashromážděných informací a jejich zpětnému přenosu do studijního subsystému složeného z neuronových sítí a statistických metod, a poté studijní subsystém spojuje shromážděné obrazové informace se skutečnou polohou robot, Dokončete funkci autonomní navigace a určování polohy robota.
Vnitřní vSLAM je však stále ve fázi výzkumu a má daleko k praktické aplikaci. Na jedné straně je množství výpočtu příliš velké, což vyžaduje vysoký výkon robotického systému; Na druhou stranu mapy generované vSLAM (většinou mračna bodů) nelze použít pro plánování cesty robota, které potřebuje další průzkum a výzkum.

2.Wifi - SLAM
Jedná se o použití různých snímacích zařízení v chytrých telefonech pro určování polohy, včetně WiFi, GPS, gyroskopu, akcelerometru a magnetometru, a kreslení přesné vnitřní mapy ze získaných dat pomocí strojového učení, rozpoznávání vzorů a dalších algoritmů. Poskytovatele této technologie získala společnost Apple v roce 2013. Není známo, zda Apple na iPhone aplikoval technologii WiFi slam, takže všichni uživatelé iPhonu jsou ekvivalentní nošení malého kreslícího robota. Není pochyb o tom, že přesnější určování polohy je nejen prospěšné pro mapu, ale také činí všechny aplikace závislé na poloze (LBS) přesnější.

3.Lidar SLAM
Týká se použití lidaru jako senzoru pro získávání mapových dat, aby robot mohl realizovat synchronní určování polohy a konstrukci mapy. Pokud jde o samotnou technologii, ta byla po letech ověřování poměrně vyspělá, ale problém vysokých nákladů lidar' je třeba urychleně vyřešit.
Tuto technologii používají automobily Google bez řidiče. Lidar instalovaný na střeše pochází od společnosti velodyne ve Spojených státech a prodává se za více než 70 000 USD. Tento lidar může při vysoké rychlosti emitovat 64 laserových paprsků do okolí. Když se laser dotkne okolních předmětů a vrátí se, dokáže vypočítat vzdálenost mezi karoserií vozidla a okolními objekty. Počítačový systém pak podle těchto dat nakreslí jemnou 3D topografickou mapu a poté ji zkombinuje s mapou s vysokým rozlišením a vygeneruje různé datové modely pro palubní počítačový systém. Lidar představuje polovinu nákladů na celé vozidlo, což může být také jeden z důvodů, proč vozidla bez posádky společnosti Google' nemohou být sériově vyráběna.
Lidar má vlastnosti silné směrovosti, které mohou účinně zajistit přesnost navigace a přizpůsobit se vnitřnímu prostředí. Lidar slam si ale v oblasti robotické vnitřní navigace nevedl dobře, protože cena lidaru je příliš drahá.